Únor je sice kratší měsíc, ale zážitků a aktivit jsme opět měli ve školní družině dostatek.
Hned 7.2. nás navštívila nevidomá paní společně s vodícími psy a také pánem, který tyto psy speciálně cvičí. Besedovali jsme o životě nevidomých, o tom, jak tito lidé „vidí, když nevidí“. Všechny nás to dovedlo hlavně k zamyšlení, jak je zrak pro člověka důležitý, ale také třeba k tomu, že je důležité nevidomé lidi vnímat jako součást společnosti a pokud to jen trochu jde, nabízet jim pomoc.
Únor bohužel nebyl bílý, tak jak to známe z přísloví, ale mohli jsme aspoň chvilku užít mrazu, a tím pádem ledu. Přikrmovali jsme ptáčky, vyráběli masky a prošli si fašankovou stezku a dozvěděli se zajímavé věci o masopustu, zase jsme trochu řezali a pilovali, pracovali se samotvrdnoucí hmotou a vyrobili z ní valentýnská srdíčka, hráli jsme hry a taky třeba loutkové divadlo s loutkami vlastní výroby.
